L’essor du yiddishisme entre Berlin et Paris

דער אויפֿבלי פֿון ייִדישיזם צוויש בערלין און פּאַריז

Logo du YIVO / דער עמבלעם פֿון ייִוואָ

 

דער ייִדישיזם שטרעבט צו שטעלן די ייִדישע שפּראַך און קולטור אויבן אָן, ווי דער יסוד פֿון דער ייִדישער אידענטיטעט. כאָטש די ייִדישיסטישע אידעאָלאָגיע איז געבוירן געוואָרן אין מיזרח־אייראָפּע, האָבן פּאַריז און בערלין געשפּילט אַן עיקרדיקע ראָלע אין איר באַפֿעסטיקונג צווישן ביידע וועלט־מלחמות.

אין די 1920ער יאָרן איז בערלין געוואָרן אַ טרעפֿפּונקט פֿאַר ייִדיש־פֿאָרשער און טעאָרעטיקער פֿון ייִדישיזם. אויף דער איניציאַטיוו פֿונעם פֿילאָלאָג נחום שטיף (1879–1933) איז דאָרטן אין 1925 באַשלאָסן געוואָרן די גרינדונג פֿון ייִדישן וויסנשאַפֿטלעכן אינסטיטוט (ייִוואָ). דער ייִוואָ, וואָס האָט אויסגעקליבן פֿאַר זײַן זיצאָרט ווילנע, איז באַלד געוואָרן אַן עמבלעם פֿון דער אַקאַדעמישער און קולטורעלער אָנערקענונג פֿון ייִדיש. טייל פֿון זײַנע גרינדערס און אָנפֿירערס האָבן שטודירט אין בערלין, ווי דער פֿילאָלאָג זעליג קלמנאָוויטש (1881‑1944) און דער אָנגעזעענער לינגוויסט מאַקס ווײַנרײַך (1894‑1969), אַ צענטראַלע פֿיגור פֿון יענעם פּעריאָד.

Le linguiste Max Weinreich / מאַקס ווײַנרײַך

אין די 1930ער יאָרן מערקט זיך אין פּאַריז אַן אויפֿשטײַג פֿון ייִדישיזם. כאָטש די פּאַריזער פֿיליע פֿון ייִוואָ איז טעטיק בלויז במשך אַ פּאָר יאָר (1933–1939), איז איר עקסיסטענץ גופֿא אַ סימן פֿון דער ראָלע פֿון דער שטאָט אין דער אַנטוויקלונג פֿון דער ייִדישיסטישער אידעע, וואָס ווירקט אויף אַלע פּאָליטישע שטרעמונגען פֿון אײַנגעוואַנדערטן ייִשובֿ. אַ ראַיה — די קולטור־טעטיקייט פֿון פּראָ־ציוניסטישע מנהיגים ווי ישׂראל יעפֿרויקין (1884–1954) צי מאַרק יאַרבלום (1887–1972) און דאָס אָפּהאַלטן אין 1937 אין דער פֿראַנצייזישער הויפּטשטאָט דעם אַלוועלטלעכן ייִדישן קולטור־קאָנגרעס, וואָס איז פֿאַקטיש געווען דער גרינדונג־קאָנגרעס פֿון אַלוועלטלעכן ייִדישן קולטור־פֿאַרבאַנד, געשטיצט דורך דער פּראָ־קאָמוניסטישער טענדענץ. דער ייִדיש־פּאַוויליאָן אויף דער אוניווערסאַלער אויסשטעלונג אין זעלביקן יאָר 1937 באַשטעטיקט די חשיבֿות פֿון פּאַריז פֿאַר די ייִדישיסטישע שטרעבונגען.

Alveltlekher yidisher kultur-kongres (Congrès mondial de la culture yiddish, Paris, 1937)
דער אַלוועלטלעכער ייִדישער קולטור־קאָנגרעס (פּאַריז, 1937)

L’essor du yiddishisme entre Berlin et Paris

Le yiddishisme est une idéologie qui aspire à mettre en avant la langue et la culture yiddish comme pivot central de l’identité juive. Bien que cette pensée ait pris source en Europe orientale, Paris et Berlin ont été des pôles majeurs de sa consolidation au cours de l’entre-deux-guerres.

Le linguiste Nokhem Shtif (assis, 3e en partant de la gauche) en route vers Berlin avec un groupe d’intellectuels juifs de l’URSS (Lituanie, vers 1921)
נחום שטיף (זיצט, דער 3טער פֿון לינקס) אויפֿן וועג קיין בערלין מיט אַ גרופּע ייִדישע אינטעלעקטואַלן פֿון ראַטן־פֿאַרבאַנד (ליטע, אַרום 1921)

Dans les années 1920, Berlin s’impose comme un carrefour pour les intellectuels du yiddish. C’est dans cette métropole qu’est décidée en août 1925, sous l’égide du linguiste Nokhem Shtif (1879‑1933), la fondation du YIVO (Institut juif de recherches).
Établi à Vilnius, celui-ci devient très vite l’emblème de la reconnaissance académique et culturelle du yiddish. Certains de ses fondateurs et animateurs ont étudié à Berlin. C’est le cas du philologue Zelig Kalmanovitsh (1881-1944) et de l’éminent linguiste Max Weinreich (1894-1969), figure clé de cette période.

Alveltlekher yidisher kultur-kongres

À Paris, pendant les années 1930, le yiddishisme connaît un essor notable. Même si la filiale parisienne du YIVO n’est active que quelques années (1933-1939), sa présence montre le rôle prépondérant de la ville dans cette dynamique. Les idées yiddishistes imprègnent tous les courants politiques de la communauté immigrée : en témoignent l’action culturelle de dirigeants favorables au sionisme, comme Israël Jefroykin (1884‑1954) ou Marc Jarblum (1887-1972), ainsi que la tenue en 1937 de l’Alveltlekher yidisher kultur‑kongres (Congrès mondial de la culture yiddish), en réalité congrès fondateur de l’Alveltlekher yidisher kultur‑farband (IKUF), Union mondiale de la culture yiddish, promue par la gauche communiste. La même année, la présence d’un Pavillon yiddish à l’Exposition universelle confirme l’importance de Paris pour les aspirations yiddishistes.

Exposition universelle (Paris, 1937) / אוניווערסאַלע אויסשטעלונג (פּאַריז, 1937)

Page suivante/ די קומענדיקע זײַט